HLEDÁME VELKÉ SRDCE PRO POMERANČE
A tak mi řekli - Pomí, zkus to. Napiš lidem, co tě trápí, a že bys rád nový domov, kde tě budou zbožňovat i s tvojí nemocí. No a proto Vám tohle celý píšu. Potřebuju domů, kde bych byl jen indoor, ideálně jako kocour sám, nebo s parťákem, kterej je na tom zdravotně stejně jako já, a kde by na mě můj zodpovědný člověk dohlížel, podával mi pravidelně lék a krmení. Zbytek volného času bychom si naplánovali dle libosti, říká se o mě, že jsem fakt milouš, takže o romantické chvilky nebude nouze a pokud se Vám zrovna nebudu snažit vypáčit jídlo z pusy (můj zdravotní stav se vyznačuje extrémní a neutuchající snahou něco sníst), budu pro Vás ten nejlepší společník.
Moc prosím abyste mě a můj příběh a prosbu sdíleli, ten můj pravý člověk s tím největším srdcem určitě někde je..
Čekám na něj ve Fousku v Krupce, k zastižení jsem na FB v sz, na fousekkocky@gmail.com nebo na
723 037 633
Jmenuju se Pomeranč, pro přátele Pomí. Do Fouska jsem se dostal letos na jaře, s obr rýmou. Po rýmě přišlo dlouhý trápení s bříškem, a když už jsem i tohle překonal, přišlo jiný velký špatný. Poslední několikadenní poleženíčko na veterině se neslo ve znamení mraků odběrů, testů, zkoumání (a taky provětrané Fouskové kapsy formou faktury na 16 tis.).
Obávaný Kushingův syndrom a jiné podobné hrůzy se nakonec naštěstí nepotvrdily, ale je ze mě definitivní silný cukrovkář. Řeknete si - diabetes má dnes už kde kdo, ale kde kdo není kocour z útulku. Každý den, ráno a večír musím inzulínovým perem dostat svůj lék a po něm odměřenou porci dietního jídla, drobné porce krmiva pak ideálně i přes den. Ve Fousku mě milují, ale udržet mi tenhle režim je nad jejich síly.
